Školní výlet 2009
Ostrava - Miniuni a Zogická zahrada
Na školní výlet se naše třída i s panem profesorem rozhodla jet do Ostravy. Chtěli jsme navštívit Miniuni a ZOO.
Ráno jsme měli sraz v 7.15 ve vestibulu na vlakovém nádraží. Všichni jsme přišli včas, protože nám to profesor důrazně nařídil a rozházet si to s tím na výletě nikdo rozhodně nechtěl. Opravdu jsme přišli všichni? Ne, někdo chyběl. Náš pan profesor! Jako vždy pozdě. Vlak jsme naštěstí stihli a vyrazili do Hranic. V Hranicích jsme přestoupili na vlak do Ostravy. Ve vlaku to byla samá sranda!!! Povídali jsme si a smáli. Moc se mi tam líbilo a ani se mi ho nechtělo opouštět. Když jsme vystoupili z vlaku ofoukl mě studený vánek.
Ve vlakovém vestiblu v Ostravě jsme měli rozchod asi 10 minut. Měli jsme zistit v kolik nám jede autobus do ZOO. Pan učitel si to nezjistil či co. Za pár minut nám autobus jel. Cesta byla dlouhá a nudná. Až konečně jsem ji viděla. S radostí jsem vysedla z autobusu a vkročili do ZOO! Nastudovali jsme si cestu a řekli pár pravidel. Mezi které patřilo například zákaz odbíhání a jiné nekalé činnosti. Šli jsme teprve kousek a pan profesor nás hned poučoval o tamtom a zas o támhletom. Sice mě bylo blbě (ještě z té jízdy autobusem), ale poslouchala jsem jeho výklad "Tady toto je vzácný druh, ...,, říkal.
Šli jsme dál. Plno zvířat a rostlin! Prošli jsme skoro celé ZOO. Ale ještě nám zbývala Cesta lesů, stínů, vody. Neměli jsme tolik času, abychom je prošli všechny a tak jsme si vybrali Cestu lesem. Líbila se mi. Pan profesor nám ukázal nějakou rostlinu co tam rostla a mi jsme ji hledali v atlasu rostlin... Vyšli jsme zpět mezi zvířata. Podívali jsme se na poslední, která jsme neviděli, zamávali naposled a šli na autobus.
Vrátili jsme se zpět do centra Ostravy. Pan profesor tady vyrůstal a proto jsme stáli skoro na každém rohu a zírali na výkladní skříně. "Tady mě teta kupovala zákuseky a támhle mě děda brával...", rozplýval se. Vyšli jsme z náměstí a kousek od něj byla cedule s nápisem MINIUNI. Zaířili jsme k ní, zaplatili vstup a vešli jsme do místnosti plné zmenšenin lodí a domů. Venku to byly taky! Tolik různých domů, chrámů a kdoví čeho. Proto jsem fotila prakticky pořád.
Vrátili jsme se zpět do centra Ostravy. Pan profesor tady vyrůstal a proto jsme stáli skoro na každém rohu a zírali na výkladní skříně. "Tady mě teta kupovala zákuseky a támhle mě děda brával...", rozplýval se. Vyšli jsme z náměstí a kousek od něj byla cedule s nápisem MINIUNI. Zaířili jsme k ní, zaplatili vstup a vešli jsme do místnosti plné zmenšenin lodí a domů. Venku to byly taky! Tolik různých domů, chrámů a kdoví čeho. Proto jsem fotila prakticky pořád.
Byl nejvyšší čas k návratu.
Šli jsme na nádraží kde na nás čekal vlak. No spíš jsme čekali na něj mi. :-) Frčeli jsme vlakem do Hranic a pak domů!!!!! Naše cesta zkončila.
Magda